BLOG LUKÁŠE LANGMAJERA

24. 11. 2016

Paní učitelka, ve školce se mě zeptala; Čím by si chtěl být Lukášku? Chtěl bych bejt automechanikem, popelářem, závodníkem, prodejcem aut... Automechanika jsem si vyzkoušel a žádné terno to nebylo. Prodávat auta? Vlastně to trochu dělám. Závodníkem jsem již 4 rokem, ocejchovaný le‎gitimací automotoklubu. Popelářem se stanu až to všechno praskne a do té doby si budu plnit sny.  Budu se snažit vám ukázat nečekané srovnání a můj pohled na auta, které většina z nás doma v garáži, nebo na sídlišti prostě nemá. Váš Lukáš Langmajer

FIAT 500 ABARTH 595

7. 12. 2016

Pozdrav pánbůh. Co s tím, co s ním? Tohohle malého Fiata mám doma více jak týden, ale pomalu... Začněme od vody. Rozhodl jsem se konfrotovat tohoto malého Itala s gigantem, Orlickou přehradou.

Orlickou přehradu leckdo zná z bijáků o neposlušných podnikatelích, ale málokdo se u ní zastavil a prohlídnul si jí. Ta stavba je vpravdě impozantní, hráz má půl kilometru na délku a vysoká je téměř 100 metrů, hluboká je až 70 metrů. Tenhle betonový špunt zadržuje nejvíce vody v Čechách. Pod její hladinou zmizeli nejen lidi v sudech, ale i celé vesnice. Jedná se o jednu z největších, nejmohutnějších a nejvyšších staveb na Vltavě. Díky ní, pokud by ho tedy komunisti nevyhnali, mohl zámecký pán na hradě Orlíku, chytat ryby z okna.

 

Vedle přehrady vypadá tenhle Abarth jako nic, jako kávovej bob, kterého by bez mrknutí oka rozemlela turbína přehrady. Dole u výpusti by vyteklo pravé italské ristretto a vězte, že silné. Silné tak, že by slabší jedinci dostávali srdeční kolaps. Prcek z Turína se nenechává zahanbit a kontruje svými čísly.

 

Orlík předběhl o tři roky a sjel z linky už v roce 1957. Do roku 1975 se vyrobilo skoro 3 500 000 italských lentilek. V té době sparťánské pidi auto mělo necelé tři metry, pohon zadní nápravy a dvouválec s výkonem sekačky na trávu. Pomalu přibrušujeme a tedy už ve stejném roce přišel Rakušan, žijící na poloostrově ve tvaru velké kozačky se svojí variantou 500. Ta měla skoro 40 poníků a ve znaku měla znamení ve kterém se dvorní tuner narodil. Tedy štíra. No a teď jsme tady taky s pětistovkou, taky se štírem ve znaku. Od doby prvního Abarthu 500 uteklo 60 let a ejhle, design nám zůstal stejnej. Sláva. Stačí si vybavit Cinquecento. Malé hnusné auto. Fiat, potažmo Abarth, neriskoval a je tady vlastně 60 let staré auto, které před deseti lety představili jako novinku. V poslední době jsou už tak zoufalí, že vyrábí všechny možné klony pětistovky, aby měli vůbec co stavět na své salony.

 

Musím se přiznat, že se mi 500 vždycky líbila, přišla mi roztomilá a taková cucavá. Abarth je hašlerka. Obyčejná pětistovka není cenou podbízivé auto, ale tohle? Hašlerka v té nejhorší možné hranici atakuju cenovku 1 200 000 Kč. Pod kapotou je 1.4ka s turbem, vyladěná na 140 koní, na zadku dva laufy, nástavce snad všeho, aby to bylo širší a uvnitř kůže.

 

Dobře, čísla nejsou omračující, ale to auto pomalé není, leckdy budete hodně překvapení jak frčí. Uvnitř se nezdá, že by ty laufy ze zádi hrály něco extra, ale zvenku už to leckdy hezky a charakterně zachrchlá. Když hašlerce šlapete na krk na fajnovém asfaltu tak je vlastně všechno dobrý, to znamená, že se začnete přiblble usmívat, ale pokud pojedete na běžný asfalt, kterého je o dost víc, tak je to fofr, trochu legrace a hodně strachu. Interiér je fajnovej, kuže voní a za volant by se nemusel stydět ani kamion. Rádio je zbytečná váha, stejně ho neslyšíte. Navigaci to nemá, tedy klasickej sešit od benzínky. Výhřev sedaček je asi za příplatek, stejně jako jejich elektrickej forichtung. Možná to tam, stejně jako loketní opěrka není, protože by se to tam nevešlo. Pozor a teď automat. Jasan, jako ve Ferrari, žádné páky, ale čudlíky. V tomto případě čudle na poloostrůvku, který vám rovná koleno. Ovšem, aby fungoval aspoň trochu tak, jak jste od automatů zvyklí, musíte jet sakra pilu. Co je pěkný, je zvuk při přeřazení, mechanickej, syrovej. Naštěstí nabízí možnost řadit pádelky pod kormidlem. To je jediná možnost, jak jezdit plynule. Och, jak oblažující by byl manuál, který by mohl mít, narozdíl od tohohle, šest stupňů. Nenabízí. A jízda? Vjíždíme do stylu, designu a emocí s tím spojených. Do těchto bulvárů má povoleno vjíždět ještě Mini a potom dlouho nic. Kór za ty peníze.

 

Tohohle špagetožrouta jsem se musel naučit vnímat trochu jinak. Příklad za vše: Jedete po Praze, lidi se na vás usmívají, mávají. Pokud potkáte jinou 500, nebo Abartha, zdravíte se, klidně zastavíte dopravu, aby jste si sdělili dojmy ze svého auta. Lidi tu káru vnimají extra pozitivně. Nulová závist, ale úsměv. Letíte po dálnici rychlostí, která je zapovězená i mnohem silnějším autům a všichni vás pouštejí a přidávají zdvižený palec. Pokud bych frčel v Porsche nebo BMW nebude to palec, ale prostředníček.

 

V Abarthu se stanete oblíbeným bláznem, stanete se pro svoje okolí slunečnicí, za kterou se otočí a která jim na tváři vymaluje usměv a v duši dobrou náladu. Proto tady ten Fiat je, a to umí ze všeho nejlíp a to je to, proč ho mít.

 

Váš Langoš